Dnes, mám opravdu smíšené pocity. Když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně ani není jen dnes, ale poslední dva týdny. Neustálá fluktuace pocitů, převážně směrem dolů, podkopává mojí denní kapacitu energie a schopnost být efektivní. Od posledního příspěvku se zase událo spoustu důležitých událostí v mém životě. V pátek jsem byla u psychiatra s cílem získat lékařskou zprávu o psychické stabilitě, abych si zajistila úspěšný průchod komisí, která se koná v červnu. Ze začátku se trochu vzpríral, ale moje silné argumenty ho přesvědčili, a on naštěstí pochopil, že moje žádost je velmi opodstatněná. Dnes, jsem měla v plánu si tu zprávu jít vyzvednout, ale nakonec z toho z důvodu vyčerpání sešlo. V úterý jsem byla v Praze u sexuologa vyzvednout si recepty na hormony a probrat další kroky mojí léčby. Až na to vstávání ráno ve 4 hodiny, to proběhlo dokonce výborně. Nějakým zázrakem jsem přišla na řadu první a v klidu jsem stíhala první spoj, a nemusela jsem nikam hnát. Cestu vlakem jsem
Dnes jsem byla objednaná na CT a rentgen ve Vojenské nemocnici v Praze 6. Co si budeme povídat, nakonec to dopadlo opravdu nečekaně... Ráno šlo všechno podle plánu, ale to jen do doby, kdy jsem musela odejít na vlak. Vlak odjížděl v 8:09. Kouknu na hodiny, ještě jsem měla trochu času, a najednou si říkám, že vlastně ještě potřebuju rychle na záchod. Tak jsem naběhla do koupelny, za minutku bylo hotovo a hned jsem se šla obout. Seběhla jsem po schodech dolů a mířím si to rychlo chůzí na nádraží. Když v tom, najednou vidím, jak se na nádraží rozjíždí vlak. Ano přesně tak, ujelo mi to před očima! V menší panice jsem se vrátila domů a začala jsem hned zjišťovat další spoj. První spoj jel v 8:42, ale byl s přestupem. Další spoj jel už moc pozdě na to, abych to stihla včas do nemocnice. Tak jsem se rychle rozhodla jet tím spojem s přestupem. Tak jsem si to podruhé zamířila na nádraží, tentokrát radši s 10 minutovým předstihem. Čekala jsem, že přijede ten novej moderní vlak (Regiopan